PROČ ... je některý bacil hodný a některý zlý ?

Mikroorganismy jsou velice různorodá skupina, která má společné pouze to, že jsou obvykle okem neviditelné. Mezi ně patří také bakterie, které nejsou ani rostlina, ani zvíře, ale mají vlastní taxonomickou říši.

Název bacil, který se pro ně občas používá, se vlastně objevil s bacilem tuberkulózy. To je taková mikroskopická tyčinka, latinsky bacillus. A protože v době začátku mikrobiologie byla tuberkulóza obávaná, tak se jméno bacil ujalo i pro ostatní mikroby. Přitom tvary bakteriíí jsou různé; tyčky dlouhé nebo krátké, kuličky (koky jako třeba meningokok), rohlíčky kterým se říká vibria (takový tvar má třeba cholera), vývrtky (tak vypadá třeba Borrelie nebo původce syfilis). Bakterie jsou sice malé, ale v průměrném mikroskopu jsou vidět docela dobře. Kdyby se seřadily těsně vedle sebe, vešlo by se jich do jednoho milimetru 150 - 1000. Jejich pěstování a poznávání se věnuje část mikrobiologie, zvaná bakteriologie.

Jak je to s tou nebezpečností baktérií? Je jich hodně miliónů druhů. Některé žijí v půdě, ve vodě nebo dokonce v horkých pramenech. Dostat se do člověka je pro ně smrtelně nebezpečné. V tak nehostinném prostředí, jako je naše tělo, nepřežijí. Další bakterie jsou užitečné. Jogurty, tvaroh, uherák, to vše je produkt kvašení baktérií (pivo, víno, chléb mají na svědomí kvasinky). Ale to jsme pořád v prostředí. Jak je to s mikroby u nás, v nás a na zvířatech?

Člověk je hojně osídlen baktériemi. V dutině ústní jich máme průměrně 150 druhů, ve střevě tvoří polovinu toho, co nás opouští, kůže je také pěkně obalena mikroby. A přitom jsme zdraví. Čím to? Naprostá většina mikrobiálních druhů je totiž neškodná. Těm se říká saprofytické. Člověk je z hlediska mikrobů něco jako tropický prales. Dobře se v něm žije. Některé mikroby, ty symbiotické, dokonce produkují vitamíny, které potřebujeme nebo nám pomáhají trávit potravu. Ideální stav je zdravý člověk se svým společenstvím zdravých mikrobů.

A co ty škodlivé? Opět se na to podívejme z hlediska mikroba. Zdravý mikrob a jeho potomci budou žít na "svém" člověku pár desítek let, osídlí i jeho potomky. Prostě prosperující populace. A ten škodlivý? Ten způsobí, že ten jeho člověk bude nemocný. Na "zdravé" mikroby naše imunita nereaguje, je na ně zvyklá od narození. Ale ten "škodlivý" to je vetřelec! Je nutné ho zlikvidovat. A škodlivý mikrob je pronásledován imunitou, až je vyhuben. Možná se stačil přenést na někoho jiného, ale stejně nemá šanci se moc uplatnit. A pokud svého hostitele mikrob zahubí? To je neštěstí pro oba, protože mikrob zahyne spolu s člověkem.

Proto matka příroda velí svým dětem, mezi které patří i bakterie: "chovejte se slušně a nehubte ty, které potřebujete". Jenže dítka matku přírodu občas neposlouchají a z kontroly se vymknou. Nejen Homo sapiens, ale i bakterie jsou občas neposlušné.

Co tedy je ten vražedný meningokok? Meningokok je jedna z mnoha bakterií, osídlujících náš krk, mandle a okolí. Je přítomna asi u 10 % zdravých lidí a nic nezpůsobuje, jen si žije na svém člověku. Jak je možné, že je několikrát za rok utrhne ze řetězu a ohrozí někoho na životě. Mechanizmus této změny, tedy jak a proč se to stane, není úplně jasný.
Ví se ale, že se nebezpečný meningokok od toho normálního liší v nějakém genu. Jenže ten gen se objeví neznámo odkud udělá špinavou práci a zmizí. V okolí jsou obvykle jen hodné meningokoky, které nikoho neohrožují. Toho lumpa bacilonosiče, který přinesl "zlého" mikroba se obvykle nepodaří najít. Výskyt zlého meningokoka v rodině je sice možný, ale není častý. Navíc rodinný příslušník většinou neonemocní. Tedy záhada.

Někdy se dokonce ví, jak vznikne nebezpečný mikrob. Třeba u záškrtu. Zdravá bakterie je neškodná, nebo možná může způsobit bolení v krku. Ale když bakterie "chytne" infekci virem (ano, i bakterie mohou onemocnět), najednou začne produkovat jed - toxin a stane se z ní zabiják. Takže záškrt je nemoc, způsobená nemocnou baktérií. Naštěstí očkování to hodně změnilo a záškrt už u nás není.

Těch opravdu zlých baktérií není zase tak mnoho. A proč hostíme ty hodné? Především proto, aby bylo naše tělo obsazeno a bráněno proti těm zlým bakteriím. Tam, kde je společenstvo slušných baktérií se těm zlým nedaří (nepřipomíná vám to něco?). Kromě toho nám hodné bakterie pomáhají trávit potravu, udržovat zdravou kůži a vůbec mají dost práce. Proto je dobré je chránit. Čistota je půl zdraví, ale jenom půl. Přílišná čistota nám ničí naše zdravé baktérie a umožňuje těm zlým se pomnožit.

Kromě toho, podobně jako v lidské společnosti, je spousta baktérií - oportunistů. Když jsou ve slušné společnosti, sekají dobrotu. Jakmile mají příležitost, začnou více či méně škodit. Malá příležitost k malému škůdcovství je třeba přehnaná hygiena, která ty slušné bakterie poničí. O něco větší příležitost je, když slušnou společnost baktérií zdecimují antibiotika. To se jako po válce mohou ti oportunisté pomnožit a nekouká z toho nic dobrého. Nejhorší je samozřejmě nějaká závažná nemoc, která poruší imunitu. To je pak pro bakterie něco jako přírodní katastrofa a ti oportunisté dokáží udělat velikou paseku.

Doba objevů v mikrobiologii, přelom 19. a 20. století byla doba velkých epidemií, způsobených opravdu nebezpečnými bakteriemi. Tyfus, cholera, tuberkulóza, úplavice, záškrt. Postupně je lidstvo dokázalo omezit, alespoň v té naší části světa. Něco se povedlo za pomoci očkování, něco vyřešila kanalizace a zdroje nezávadné pitné vody, něco objevení léčby, karanténa a pokroky ve zdravotnictví. V boji proti těmto infekcím se uplatnilo bohatství společnosti, vyšší vzdělání, osvěta. Stále však zůstávají oblasti světa, kde tyto infekce jsou a mohou se odtud šířit.

Jak je to s infekcemi od zvířat? Opět zůstaneme jen u baktérií, ostatní si necháme na případné pokračování. Některé bakterie mohou nakazit více živočišných druhů, některé jsou specialisti. Třeba tyfus a cholera má původce vybíravé, zvířata neinfikují. Ani menigokok není schopen přežít na zvířeti. Některé bakterie si nevybírají. Když si člověk dá třeba salát nebo krém se salmonelou a rozdělí se se svým zvířecím miláčkem, mohou onemocnět oba. Tuberkulóza psa byla většinou také původně nemoc u pána, od kterého se pes infikoval.

Ale existují i zvířecí choroby, které se mohou přenést na člověka. I pes nebo kočka má tlamu osídlenou spoustou mikrobů. Proto je kousnutí většinou infikované a hůře se hojí. I když údajně nejhůř se hojí kousnutí opicí nebo člověkem. Kočka může mít za drápky pro ni neškodnou baktérii, která způsobuje nemoc kočičího škrábnutí. Projevuje se teplotami a zduřelými uzlinami blízko původní rány. Známá je zaječí nemoc, tularémie, která se dá dostat při zpracování zvěřiny, ale vzácně i při práci v prostoru zamořeném myšovitými hlodavci.

V celku lze ale říci, že zoonózy, jak se primárně zvířecím chorobám říká, jsou poměrně vzácné. Obvykle jde o jednotlivé případy za rok v rámci republiky. Vzácněji jde o desítky případů, když je rok bohatý na tularémii. Dá se říci, že v současné době je pro člověka z hlediska rizika infekce nejnebezpečnějším zvířetem zas jen člověk

Má být z tohoto článku poučení? Nevím. Pokud ano tak asi toto. Mikrobů je nutno se bát všude, kde jsou velmi choulostiví lidé. Novorozenci v prvních dnech života, těžce nemocní. Běžný člověk je na mikroby zařízený. Hýčkejte si své slušné mikroby a nevěřte reklamám o hygienické čistotě. Stačí naprosto běžný úklid. Zvíře není v našich podmínkách zdravotní nebezpečí. Ale pozor! Již pár set (nebo tisíc) kilometrů na jih nebo na východ mohou být zvířata nosiči nebezpečnějších infekcí.

Psi kočky, ale i kozy, ovce, koně. Proto nedoporučuji praktikovat ve vzdálenějších zemích to, na co jsme zvyklí z domova. Hladit místní zvířata, pít tepelně nezpracované mléko. Tyto řádky také platí jen pro běžné domácnosti. Tam, kde je velké množství lidí, jako tábory, hotely nebo dokonce lidí nemocných, jako jsou nemocnice, ozdravovny, platí jiná pravidla.

Nakonec o významu motta. Mikrobiolog pracuje s horšími mikroby, než jsou jeho vlastní. Jelikož se mikrob může do těla dostat různými cestami, třeba i sliznicí, je lépe se cizích mikrobů chránit. Většina mikrobiologů si ovšem myje ruce i po použití záchodu. Odborně to sice podložené není, ale výchova je výchova.

Zdroj:E.Žampachová,Rozhledník, Neviditelný pes